Před deseti lety bych považoval návrat thrash metalových pionýrů ze Saarbruckenu za věc prakticky nemožnou, neboť styl, kterým tato pozoruhodná německá kapela vešla ve známost v 80. letech, prožíval své nejkrizovější období. Dnes, v roce 2005, kdy vychází jejich již čtvrtá post comebacková deska, nazvaná typicky „Inventor Of Evil“, se však situace znovu úplně obrátila. Klasickým metalovým souborům se daří, každou chvíli dochází k novým, někdy úspěšným, někdy méně povedeným reunionům již dávno zesnulých kapel. Do toho chrlí své výtvory na trh stovky nových. Metalová hudba prožívá svůj druhý velký boom, který tak jako před patnácti lety skončí za pár let naprostým přesycením.

Je jasné, že se řezníci na scéně nejenom znovu udomácnili, ale že jejich nové období patří k nejúspěšnějším metalovým návratům. DESTRUCTION jsou sice skupinou sázející pravidelně na osvědčenou kartu, jsou kapelou, která přichází pravidelně se svým typickým thrash metalem, prostým větších experimentů, ale co se jim nedá upřít, je vysoká úroveň, přirozenost a opravdovost každého z alb. Tak tedy přejděme k novince, která je ze všech dosavadních alb „germánské hydry“ tím nejprogresivnějším. Pochopitelně nepočítáme-li sice neúspěšný, ale znamenitý techno-thrashový opus bez Schmiera - album „Cracked Brain“ z devadesátého.

První skladba „Soul Collector“ startuje ostře řezaným thrashovým riffováním ve středním tempu, které se po minutě zlomí v typický nesmlouvavý nátěr. Zvuk je oproti několika předchůdcům excelentní. S druhou „Defiance Will Remain“, která jakoby vypadla z alba „Release From Agony“, se ujišťuji o faktu, že současní DESTRUCTION nesází tak, jako tomu bylo před 4-5 lety, na přímočarost inspirovanou pradávným albem „Infernal Overkill“, ale spíš na techničtější tvorbu z období „Eternal Devastation/Mad Butcher/Release From Agony“. Což je pro mne zjištění velmi pozitivní. Třetí „Alliance Of Hellhoundz“, kterou vedle Schmiera  nazpívali mnozí přední metaloví zpěváci jako např. Messiah Marcolin, Shagrath, Paul Di Anno, Doro Pesch, je skladba na jednu stranu nejhitovější, chytlavá a zároveň velmi pestrá, s vysokým stupněm dynamiky a vnitřní gradace. Jde o skutečný majestátní hymnus. Při následujících písních – ostré riffopalbě „No Mans Land“ a atmosferičtější horrorové „Calm Before The Storm“ mi duní v uších záhadný hlas, oznamující mi  – „Právě posloucháš nejlepší album DESTRUCTION.“ Tato skutečnost se však postupem času bohužel nepotvrdí. První polovina alba je skutečně vynikající, na jednu stranu jsou zde umístěné skladby osobité a nápadité, na druhou stranu tyto utvářejí silný a velmi pevný celek Kdyby bylo album „Inventor Of Evil“ takto nabité i ve své druhé polovině, neváhal bych dát hodnocení nejvyšší. Bohužel však materiál z druhé poloviny, kde nad zbytek ční „jen“ dvě skladby a sice „Under Surveillance“ a „Killing Machine“, o něco zaostává za neuvěřitelným úvodem. Budu tedy hodnotit o něco střízlivěji.

„Inventor Of Evil“ je díky skvělé první půlce zřejmě nejsilnějším albem nového období DESTRUCTION, ale vzhledem k několika vyloženě vatovým výplním („Seeds Of Hate“ a „Twist Of Fate“) zůstává o něco za klasikou jako „Eternal Devastation“ a „Live Without Sense“. Přesto velmi dobrý, ba prvotřídní thrash metal.